MÚZA

Užívám si svojí svobodomyslnost. Dnes jsem si oblékla pružnou elastickou sukni a triko s aplikací konopí. Vše v zemitých barvách. Ta sukně mi nebrání ve volném pohybu. Ano, miluju volnost. Když jsou krásné dny a půda teplá, chodím po zahradě bosa. Vnímám ten načechraný trávník pod chodidly. Nohy se dotýkají tak živě země. Zem je pohlcuje a tvaruje podle sebe. Jsme propojeni. Píseň Země zní jasně a čistě. Falešné tóny do té písně vkládáme svojí nevyrovnaností, odtažitostí, nebo snad nepochopením, že to Ona je naší pevnou půdou pod nohama. Ona je naší matricí na kterou se můžeme kdykoliv spolehnout. Skrze své duchovní jméno Ajma rozmlouvám s Matkou Zemí. Tóny jejího hlasu jsou láskyplné, horké, žehnající, vlhké, pulsující. Tóny jejího hlasu vábí k odpočinku.

A tak si přes oči uvážu šátek – lehnu si na rozpálenou zem. Jsem ve svém tichu, ve tmě. V tom slyším dunění. Zachytím tlukot samotného Srdce Země. Podzemní vody zurčí v zemských tepnách. Oh, Země je skutečně živá.

V tom promluví: já jsem tvá Múza – já jsem tvé království. Já jsem tvá pokladnice moudrosti. Stáhnu si šátek z očí.

Srdce se mi může štěstím rozkočit. Olizuju slané potůčky slz, které mi stékají po tvářích. V tom ke mně přicházejí bytosti které se představují jménem Kreativita a Nezávislost. Jsou tak průzračné, a přeci tak hmatatelné. Prostírám zahradní stůl, běžím uvařit dobrou kávu. Na talířky servíruji koláče. Země vytváří klenbu, a my se ocitáme v luxusní přírodní zahradní kavárně. Povídáme si hodiny, nacházíme společná témata. Svět se pro mne zastavil. Nic není nemožné. Mám dvě nové přítelkyně, které prý vzešly z mého nitra a matrice Země mi je zhmotnila. A tahle přírodní kavárna nikdy nezavírá.

Tak tohle je Nebe na Zemi.

Až jednou má duše bude opouštět tuto Zem, s radostí zvolám: Bylo to tu intergalakticky fantastický! Děkujeme K + N a moje maličkost Jana Ajma